Andvariho prsten - Sigurd a Brunhilda
Když valkýry doprovázely Odina, prelétávaly zemi na bájných koních. Byly hruzostrašné, skrývaly se ve velkých bourkových mracích a urcovaly víteznou stranu. Po bitvách bývaly krásné a roztomilé. Po svete se nenápadne pohybovaly pomocí krídel z labutího perí. Jednou se valkýry koupaly v pruzracné rece. Aby se jim lépe plavalo, odložily svá krídla ke stromu. Jel kolem král, Odinuv neprítel, a krídla zcizil. Prinutil valkýry, aby bojovaly na jeho strane, protože se bez svých krídel staly pouhými otrokynemi. Odin byl rozzuren, když videl, jak král vítezí a mení osudy bitev, a nakonec odhalil, jakou úlohu hrály jeho valkýry v nekolika porážkách. Odin se rozhodl potrestat nejkrásnejší z valkýr Brunhildu, která byla za tuto nedbalost odpovedná. Bodnul ji kouzelným mecem. Úcinkem kouzla usnula uprostred ohnivého kruhu. Kolem ní neustále tancovaly plameny. Na dlouho, možná navždy ji oddelil na vrcholku pusté hory od ostatního sveta, protože jen mimorádne zdatný bojovník se odváží prekonat obrovský žár a osvobodit ji. Toho vecera se Sigmund a jeho válecníci sešli jako obvykle v prázdném oválném sále, v jehož stredu se tycil strom. Najednou dovnitr nepozorovane vstoupil neznámý clovek. Byl oblecen do širokého plášte, do cela naražený plstený klobouk. Mel neklidnou chuzi a v ruce držel trpytivý mec. Nikoho nepozdravil. Rozhostilo se tíživé ticho. Priblížil se o nekolik kroku a pak rychlým pohybem zarazil mec až po rukojet do kmene stromu. "Tento mec bude patrit tomu, kdo se ho zmocní!" prohlásil hlubokým hlasem. Nedal ani cas na odpoved a zmizel. Všichni bojovníci prispechali a jeden po druhém se opreli o mec. Marne! Pouze Sigmundovi se podarilo mec vytáhnout. Od té doby se stal v boji neprekonatelný a šel od vítezství k vítezství. O nekolik let pozdeji se pred ním opet zjevil neznámý ve velkém klobouku a plášti. Mel jenom obycejné kopí a vyzval ho na souboj. Pri prvním nárazu o kopí vyšlehl strašlivý blesk a se mec rozbil. Ješte než Sigmund podlehl svému zranení, dozvedel se jméno svého protivníka. Byl jím sám Odin. Za nekolik mesícu se v opušteném kraji narodilo díte. Jeden trpaslicí kovár ho našel a vychoval. Z chlapce se stal udatný mladý muž. Jmenoval se Sigurd a trpaslík mu jednou rekl, že je Sigmundovým synem. Predal mu rozbitý mec, který patril jeho otci. Trpaslík na své kovadline zbran opravil a mladému Sigurdovi se podaril první hrdinský cin. Premohl strašného draka Fafnira, který hlídal Andvariho zlato. Zmocnil se tak pokladu a prokletého prstenu. Vsedl na svého bujného kone a veden ptáky dojel k hore, obklopené plameny. Jeho druh váhal, stavel se na zadní, ale pak se vrhl cvalem prímo do ohne. Už si mysleli, že v tomto pekle zemrou, ale s ožehnutým oblecením, chlupy i vlasy se dostali na druhou stranu. K velkému údivu objevil Sigurd krásnou spící dívku. Byl okouzlen Brunhildinou krásou a políbil ji na ústa. Lehký, témer neznatelný povzdech oživil její telo. Po mírném záchvevu otevrela oci a oživla. Plameny hned zacaly slábnout. Sigurd a Brunhilda se do sebe zamilovali a nejaký cas spolu štastne žili. Prokletý prsten presto vykonal své. Tragický osud je rozdelil, ale budou se již navždy milovat.