Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Praze

O staré Praze (soubor pověstí)

Císař Karel IV. se s láskou pustil do budování nové Prahy. Výstavbu nového kostela zadal mladému, odvážnému staviteli. Nikdo nevěřil jeho smělým plánům, i sám stavitel přestával věřit a začal mít strach. Upsal se tedy ďáblu, který postavil kostel tak stavebně odvážný, že jej všichni obdivovali. Stavbu však zaplatil mladý stavitel ďáblu svým životem.
I nový most začal císař Karel IV. budovat – na jeho stavbu sváželi vejce z celé země. A když přišla bída a nouze, začal Karel IV. stavět tzv. hladovou zeď – aby dal lidem práci a jídlo.
Když císař Karel IV. zemřel, truchlila pro něj celá zem.
Jeho syn, Václav IV., se stal novým českým králem. Liboval si v zábavě a zvláště si oblíbil kouzelníka Žita, který vyváděl různé kousky pro jeho obveselení. I německé kouzelníky dokázal Žito svým uměním a vtipem překonat.
Václav IV. však začal svou vládu povážlivě zanedbávat. A tak si udělal řadu nepřátel, kteří jej dokonce zajali. Pomocí statečné lazebnice se podařilo Václavu IV. ze zajetí prchnout. Začal však být vznětlivý a nedůvěřivý, až nakonec ze zlosti dostal mrtvici a zemřel.
Mistr Hanuš vytvořil pro Staroměstskou radnici unikátní orloj – radní jej však, aby nevytvořil někde jinde lepší, nechali oslepit. Nebohý mistr pak jen chřadl. Nechal se přivést k orloji, sáhnul do něj, a orloj se zastavil. Nastalo všeobecné zděšení, nikdo kromě mistra Hanuše nemohl orloj zase opravit – Mistr však náhle zemřel.
Král Vladislav začal obnovovat pražský hrad, který zpustl po husitských válkách. Nechal vybudovat novou okrouhlou věž, v níž bylo vězení. Prvním vězněm byl neoprávněně odsouzený Dalibor z Kozojed. Po něm se věž začala jmenovat Daliborka. Aby si ukrátil dlouhé chvíle, hrál Dalibor ve vězení na housle. Mnoho Pražanů chodilo pod věž a poslouchalo jeho krásnou hru. Nakonec byl Dalibor odsouzen k trestu smrti a popraven.
Židovské město bylo místem, kam byli vykázáni Židé, aby nežili společně s ostatními. Zažilo mnohé ústrky i vražedné pogromy, nejhorší roku 1389.
Rabbi Jizchak se vracel jednoho dne do Prahy. Po cestě potkal trpaslíky, jak plní měšce zlatem a stříbrem. Snažil se zjistit, pro koho tuto práci dělají, dostal však jen odpověď, že ten poklad bude předán, až se vdá jeho dcera.
I nedalo to rabbimu spát. Obratnou léčkou narazil na chudého chlapce Maizla, o kterém byl přesvědčen, že on je ten vyvolený. Začal se tedy o něj starat a nakonec mu dal i svou dceru za manželku.
Ale poklad stále nikde. Dohnal tedy manžela své dcery k odchodu z jeho domu. Maizl se však neztratil. Převzal po své matce obchod a záhy velmi zbohatl. Stále měl dobré srdce a ze svého přepychu dával i těm nejchudším. Jednou půjčil chudému sedláku a ten mu dal za jeho dobrotu starou železnou truhlu a zmizel. Když ji Maizl otevřel, nevěřil vlastním očím – byla plná zlata a stříbra. Maizl nechal za část pokladu postavit novou synagogu. Rabbi pochopil, že se naplnilo to, nač celá léta čekal, a s Maizlem se smířil.
Další velkou postavou Židovského města byl rabbi Jehuda Löw ben Bezalel. Nebál se prosit krále o milost pro své město, jehož obyvatelé se měli vystěhovat z Prahy. Král se smiloval a navíc si rabbiho oblíbil a často jej zval k sobě na hrad.
Rabbi uměl řadu kouzel a čár, kterými všechny ostatní rád bavil. Sestrojil si umělého člověka z hlíny, Golema. Jednou mu však zapomněl před svým odchodem z domu vyndat kouzelný šem, který Golema oživoval, a Golem v jeho nepřítomnosti začal vše ničit. Naštěstí se vrátil rabbi včas a šem mu vyndal. Golem již od té doby neoživl a zůstal ležet pod střechou staré synagogy, kde se rozpadl na kusy.
V Praze bylo několik záhadných míst – na místě popravy 27 českých pánů roku 1621 zůstávalo šestnáct velkých kamenů – ty však byly časem nahrazeny jinými.
Další záhadným místem byl Faustův dům. Doktor Faust se upsal ďáblu, který si jej odnesl stropem domu. Od té doby se lidé domu vyhýbali – věřili, že je začarovaný. Až jednou chudý student, který neměl kde hlavu složit, vešel do domu a začal v něm bydlet. Každý den nacházel na tajemné misce stříbrný tolar. Studentovi skončila bída, začal utrácet a hýřit, až mu začal být tolar denně málo. Opilý začal vyvolávat ďábla, že chce víc – ďábel si ho však odnesl tak jako doktora Fausta.