Něco z českých pověstí 3
Bílá paní
Existuje mnoho pověstí o Bílé paní. Jednou z nich je pověst o Bílé paní jindřichohradecké. Starala se o Petra Voka, když byl ještě nemluvně. Jednou ji však nedůvěřivá chůva vyplašila, a Bílá paní zmizela.
Když byl Petr Vok mužem, vzpomínal často na svoji neobvyklou chůvu. Jednou nechal probourat zeď, kterou prý Bílá paní naposledy zmizela – a objevil velký poklad.
Růžový palouček
Za doby krutého pronásledování po Bílé Hoře museli zastánci Českých bratří odejít ze země. Na paloučku kousek od Litomyšle vykonali poslední přijímání pod obojí a s velkým žalem se rozloučili se svou zemí – z jejich slz vyrostly na paloučku pověstné růže.
Boží soud
Chodové, chránící hranice české země, přišli po Bílé Hoře o svá práva – a to hlavně díky Lammingerovi z Albereuthu, který z nich chtěl udělat robotní lid. Chodové v čele s Kozinou se bránili, rebelovali, ale marně.
Lamminger dosáhl soudy a vojskem, co chtěl. Kozinu nakonec soud odsoudil k trestu smrti – Kozina přijal smrt statečně a za všechnu nespravedlnost a bezpráví vyzval Lomikara/Lammingera do roka a do dne na boží soud.
Uplynul rok od Kozinovy popravy a opilý Lamminger skutečně umírá, schvácen mrtvicí…
O Jánošíkovi
Jánošík vyrůstal již od malička v těžkém prostředí. Otec jej chtěl nechat vystudovat, aby mu zajistil lepší život. Panská zvůle však zapříčinila smrt Jánošíkova otce i matky.
Jánošík se rozhodl, že bude panskou nespravedlnost trestat – se svými kamarády a díky své kouzelné síle, darované sličnou dívkou, kterou ochránil před divým psem, trestal bezpráví, chudým dával, bohatým bral.
Jen zradou vlastního kamaráda byl zajat a nakonec popraven. Jeho čarovná valaška zmizela do hor, jeho kamarádi byli pobiti, zůstala jen pověst o hrdinném Jánošíkovi…