Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco z českých pověstí 2

Praporec svatého Václava

Bratranec knížete Soběslava Ota požádal císaře o pomoc při tažení proti svému bratranci – ten mu ji přislíbil, a tak začalo tažení proti českému knížeti. Soběslav poručil, aby mu bylo vyzvednuto ze svatovítského kostela kopí svatého Václava a dovezen praporec svatého Václava.
Bitva zuřila, nepřátel bylo více než vojska českého knížete. Na poslední chvíli přinesli Soběslavovi praporec svatého Václava – a stal se zázrak, nepřátelé byli poraženi.
Praporec svatého Václava pomohl vyhrát i bitvu roku 1260, kdy Přemysl Otakar II. porazil Uhry i přes jejich značnou přesilu.
Od té doby se praporec skrývá v hrazeném vrbčanském kostelíku.

O Bruncvíkovi

Na trůn nastoupil po svém otci Žibřidovi Bruncvík. Byl spravedlivý a chtěl si po vzoru svého otce dobýt lva jako důkaz hrdinského činu. Opustil tedy manželku s tím, že pokud se do sedmi let nevrátí, že je již zřejmě mrtev.
Jel do různých zemí, až se jeho koráb dostal blízko Jantarové hory, která k sobě přitahovala všechny lodě – žádné nebylo úniku, ani té Bruncvíkově. Posádka v čele s Bruncvíkem zůstala na nehostinném ostrově a postupně umírala hlady. Tu si starý rytíř všiml, že na horu každý rok přilétá pták Noh. Poradil Bruncvíkovi, aby se zašil do koňské kůže. Pták Noh, když opět přiletěl na ostrov, popadl Bruncvíka, zašitého v koňské kůži, do drápů jako kořist a odletěl s ním z ostrova.
Poté se Bruncvíkovi podařilo z kůže osvobodit. Prchl z hnízda ptáka Noha a dostal se do údolí, ve kterém bojovala saň se lvem. Lvu, kvůli kterému šel do světa, pomohl, a tak v něm získal oddaného přítele, který jej doprovodil až pod Karbunkulovu horu – zde narazil na zvláštní obyvatele v čele s králem Olibriem. Ten jej nechtěl pustit dále, jen pokud neosvobodí jeho dceru ze spárů Baziliška.
To se Bruncvíkovi za pomoci věrného lva podařilo, musil si však vzít Olibriovu dceru za ženu.
Nešťastný z nechtěného sňatku bloudil často hradem, když tu nalezl starý meč, který na přání svého majitele usekl komukoliv hlavu. Bruncvík tedy nechal useknout hlavu králi i jeho dceři a prchl se lvem z podivné krajiny.
Ještě zažil nejedno dobrodružství, než se dostal zpět domů. Uplynulo však více než 7 let a jeho žena chystala svatbu s novým mužem.
Bruncvík se nechal poznat a svatbu překazil. Žil pak spokojeně se svou ženou i lvem. A starý meč? Po jeho smrti byl pevně zazděn do pilíře Karlova mostu, kde je Bruncvíkova socha.
Až bude české zemi nejhůře, přijede na Karlův most svatý Václav, vezme do ruky starý meč a všechny nepřátele pobije.

Opatovický poklad

Císař Karel IV. navštívil opatovický klášter, aby uviděl slavný opatovický poklad. Nesměl však zvědět, kde se poklad nachází – opat císaři poklad pouze ukázal. Císař poté slíbil, že o pokladu nikomu nic nepoví.
Tak zůstal opatovický poklad ochráněn i na další léta. Na sklonku vlády Václava IV. navštívil klášter pan Jan Městecký z Opočna. Zneužil klášterní pohostinnosti, aby se dostal dovnitř kláštera, a opata i mnichy zajal – chtěl, aby mu ukázali, kde se poklad nachází. Opat ani mnichové však nic nevyzradili. Byli tedy pobiti, poklad však zůstal neprozrazen.
Klášter pak byl vypálen a zpustošen. Nakonec jej při povodni zalilo Labe i s jeho pověstným opatovickým pokladem.

O Žižkovi

Žižka se dostal do služeb krále Václava IV. a po smrti Jana Husa do čela husitských vojsk. Jeho vojenská taktika byla mimořádně úspěšná, překvapoval své nepřátele originálními nástrahami. A když v boji oslepl, dokázal vítězit i jako úplně slepý. Po Žižkově smrti se jeho druhové nazvali sirotky – na důkaz své nekonečné oddanosti k jednomu z největších českých vojevůdců.

Kutnohorští havíři

Za vlády Vladislava II. začali být horníci krutě sužováni nespravedlivou panskou vládou. Chtěli slyšení u krále, aby mu vylíčili, co je trápí, ale nebyli k němu připuštěni. Tu se rozhodli, že budou proti pánům bojovat.
Lstí byli vylákáni havířští vůdci z obležení (že prý jim bude zaručena audience u krále) a nakonec bez okolků popraveni. Král se však o všem dozvěděl a krutě ztrestal panskou zvůli.
Na památku ukrutné nespravedlnosti rostly na místě skonu havířů duby se žaludy ve tvaru havířské kápě.