Lest na Fenrira
Obrovský vlk Fenrir už podruhé pretrhl pouta jenom tím, že se protahoval, a rozbil težké ocelové clánky retezu, jako by to byl pouhý provázek. "Cím bychom pevne pripoutali takovou silnou obludu?" Bohové bezradne uvažovali, jak by spoutali svého protivníka, ale žádné rešení nenašli. Bylo to však již neodkladné, protože proroctví je varovalo. Fenrir se pripravuje k útoku. Musí ho tedy zneškodnit, aby nemohl zaútocit. Jeden z bohu navrhl zajít za trpaslicími kovári, kterí znají tajemství všech kovu. Jak rekl, tak udelali. Odešli spolecne za trpaslíky a prednesli jim svuj problém. Požádali je, aby vyrobili tak pevné pouto, že je žádný obr nepretrhne. Trpaslíci nejprve vymysleli obrovský retez, silnejší a delší než ty, které dosud ukovali. Byl by však strašne težký a obtížne by se s ním zacházelo. "Prijdte pozdeji! Budeme o tom premýšlet," rekl nejstarší z trpaslíku. Nekolik mesícu se trpaslíci radili a pak v tajnosti pracovali. Jednoho dne prinesli bohum výsledek svého úsilí, pružnou a hedvábnou stuhu. Byla lehká a trpytivá, vypadala spíše jako látka pro dámu než pouto pro strašného Fenrira. Bohové si nejprve mysleli, že je to legrace, a chteli videt opravdová pouta. Trpaslíci je však vyzvali, aby stuhu pretrhli. Odin zatáhl jako první. Bezvýsledne! Zkusil to Thor. A nic! Ze vzteku, že neuspeli, každý zatáhl za jeden konec. I pres ohromnou sílu stuha vydržela. Tyr do ní zacal sekat svým mecem, jiný buh sekyrou. Marne! Nejstarší trpaslík byl sice málomluvný, ale cást tajemství jim prozradil. "Použili jsme šest složek v pomeru, který známe jenom my. Medvedí šlachu, ptací slinu, horské korínky, kocicí mnoukání, ženský vous a rybí dech." Bohum tato odpoved stacila a už se na nic nevyptávali. Musí ješte presvedcit Fenrira, aby se touto hedvábnou stuhou nechal spoutat. Bohové stuhu s milým úsmevem ukázali Fenrirovi a vyzvali ho na soutež, zda ji dokáže pretrhnout. Od té doby, co chteli Fenrira už nekolikrát zneškodnit, mel se na pozoru. Stuha mu nepripadala nijak nebezpecná. Nestacilo mu však, co ríkají bohové, chtel, aby mu jeden z nich strcil ruku do tlamy, zatímco bude zkouška trvat. Bohové se zacali ošívat. Nikdo z nich nechtel podstoupit takové nebezpecí. Jenom Tyr se oddelil od skupiny bohu a beze slova vložil svou ruku do nestvurí tlamy. Bohové spoutali Fenrira pevne, nekladl žádný odpor. Pak se pokusil vzeprít, cím dál tím silneji, ale nic! Byl uveznen v obycejné stuze! Bohové se chechtali a byli štastní, že se jim podarilo neprítele obelstít. Jen Tyr se nesmál a mel proc! Rozzurený Fenrir pochopil, že se nevyprostí, strašne se rozcílil a naráz prekousl svými ostrými zuby bohovu ruku. Buh zblednul bolestí. Bohyne mu priložila na ránu kouzelný balzám, ale Tyr, odvážný a prímý buh, zustal už naveky jednoruký.